Kouzelný diář a čtyři osoby
Kouzelný diář
Každý den ráno si velitel procházel stránky svého diáře a poté vykonal všechno, co tam bylo zapsáno. Diář si začal pohrávat s následující myšlenkou: „Jsem to vlastně já, kdo tady velí. Jsem to já, kdo plánuje denní program pro svého velitele. Já jsem důležitější než on!“ Diář se skutečně tvářil a choval veledůležitě, ale měl dobré srdce. Proto se začal bát o svého pána, kterého vídával stále více unaveného a napjatého. „Teď se musím do věci vložit já!“ řekl diář a začal měnit, co bylo zapsáno na jeho stránkách. Namísto „Schůzka s vévodou Stavitelem“ napsal „Jít na koncert“. A tak šel toho dne jeho pán na koncert a strávil překrásný podvečer. Místo „Jít na konferenci profesora Velemoudrého“ napsal „Jít se najíst do restaurace s celou rodinou“. Namísto zápisu „Mimořádná práce v kanceláři“ napsal „Zahrát si se svým synem Albertem loutkové divadlo“. Po několika dnech už neměl onen důležitý muž tvář tak napjatou a vystresovanou, nebyl už smutný, často se smál. I u nich doma byli všichni mnohem spokojenější. A to všechno zásluhou kouzelného diáře!
Snad se jich dá ještě několik koupit: hledejte ho, a jen co ho naleznete, darujte ho někomu důležitému ve vašem životě.
Čtyři osoby
Kdesi v daleké zemi žily čtyři osoby, které se jmenovaly Každý, Někdo, Kdokoli a Nikdo. Když bylo zapotřebí vykonat nějakou práci, Každý byl přesvědčený, že Někdo by to měl udělat. Někdo to měl sice udělat, ale nakonec to neudělal Nikdo. Skončilo to tak, že Kdokoli obvinil Někoho, protože Nikdo neudělal to, co měl vykonat Každý.
Pino Pellegrino, Příběhy pro osvěžení duše
Karmelitánské nakladatelství 2014
